Od úrazu po členství v Czech SAR Teamu

Jmenuji se Vlastimil Fronk. Před úrazem jsem se živil jako pokrývač, ve volném čase jsem fungoval u jednotky sboru dobrovolných hasičů JPO III jako strojník a pak i velitel družstva. V současné době pracuji jako dispečer.

V květnu 2013 jsem po pádu ze žebříku zhruba ze šesti metrů skončil na invalidním vozíku – praskly mi obratle C1 a C2 a došlo i k přerušení míchy v oblasti Th1. Poté, co mě v ústecké nemocnici dali dokupy, jsem byl převezen do Liberce na spinální jednotku, kde mě pomalu začali připravovat na život s hendikepem. Po 3 měsících jsem byl převezen do Kladrub, tam jsem strávil 5 měsíců, intenzivně cvičil a absolvoval kurz autoškoly pro auto s ručním řízením. Následně jsem byl propuštěn do domácí péče a starala se o mě rodina. Po příjezdu domů jsme řešili příspěvky na auto, přestavbu na ruční řízení, úpravu domu na bezbariérové bydlení a rekonstrukci. To vše by bylo hodně náročné bez značné pomoci kamarádů. Na podzim 2014 mi voperovali baklofenovou pumpu – implantát, který podává lék baklofen přímo do nervového systému, resp. do mozkomíšního moku. Díky ní jsem přestal mít tak silné spazmy (svalové napětí a křeče), které hodně ztěžovaly veškeré moje aktivity. V Kladrubech jsem se díky paní Faltýnkové z České asociace paraplegiků – CZEPA dozvěděl o Centru Paraple, kam jsem se dostal v lednu 2015. Pobyty v Centru Paraple mě posunuly v samostatnosti a možnostech toho, co je člověk na vozíku schopen dělat. Po kurzech, které pořádá Centrum Paraple, jsem si pořídil handbike i čtyřkolku a začal na nich jezdit. Následně jsem se stal členem Motoklubu vozíčkářů MKV, který pořádá několik akcí do roka: kluci z MKV projeli pod hlavičkou Dokolakolem trasu kolem Černého moře (2013) a také Bajkal (2016). Pro mě to byla inspirace, že vozík není překážka něco dělat. Stejně jako lidé z CZEPA a Paraple, i já jsem hledal nějakou činnost, která by mě bavila a kterou bych mohl i pomáhat ostatním, což jsem obojí našel v Czech SAR Teamu.